|
||
Blechy, blechy, blechy.......aneb, co s nimi
S blechami se dozajista u svého psa setká každý chovatel.
Zablešeni jsou i psi i feny vybraných chovů vzácných a drahých plemen, stejně
jako obyčejní voříšci běhající poslušně za svou paničkou po parku.
Napadení blechami není nic
neobvyklého. Blecha nečiní ve výběru mezi
svými budoucími hostiteli žádných
výjimek. Díky ne příliš dobré
informovanosti o tomto problému mají mnozí
chovatelé, kteří na svém psovi blechu
objeví, pocit "nečistoty" a určitého "poklesku" v
očích jiných pejskařů a kolegů chovatelů. Někteří
raději vymýšlejí různé krkolomné
teorie o možném původci zablešení svého
svěřence a historie, "kterak pes k bleše přišel",
bývají někdy velmi pikantní. Pamatuji si na jednu
tuzemskou přednášku předního britského
odborníka, jenž se problematikou kožních chorob u psů a
koček celoživotně zabývá a který měl u
svých pacientů při zjišťování
základních informací o infestaci (napadení)
blechami velmi krásnou a roztomilou fintu hodnou
britského gentlemana. "Nemá náhodou, madam, pejsek
Vašich sousedů blechy?" Po vyřčení této
gentlemanské otázky se většinou dozvěděl
vše, co potřeboval od majitelů vědět, aniž by se k nim zachoval
"britsky" nezdvořile.
Blechy patří z hlediska
zoologického zařazení mezi hmyz, to jest mezi
bezobratlé živočichy, kteří mají tělo
rozdělené na tři části a mají tři páry noh.
Blechy se řadí mezi hmyz, který nemaje křídel,
nemůže létat, ale tvar jeho těla a silné končetiny mu
dovolují velmi čilý pohyb v srsti. Blechy patří
mezi parazity napadající teplokrevné živočichy
– hostitele, na nichž jsou z hlediska své obživy naprosto
závislí. Zablešení je problém
především zvířecí. Člověk
bývá blechami napaden pouze výjimečně, a to
především v návaznosti na kontakt se
zablešeným zvířetem. Lidská medicína
púlicosis (latinský medicínský
termín pro zablešení člověka) nepovažuje
díky téměř neexistujícímu výskytu
blech u lidí za velký problém.
Lékařské repetitorium (Avicenum, 1982) nemá ve
svém obsáhlém rejstříku heslo
púlicosis vůbec uvedené. Nepříjemné je snad
jen bleší kousnutí. Na kůži
poštípaného člověka se objeví
typický svědivý či pálivý zarudlý
pupenec, který však za několik hodin samovolně
mizí. Citlivější lidé mohou na
bleší poštípání zareagovat
bouřlivější alergickou reakcí kůže, podobně jako
při kousnutí kterýmkoliv jiným bodavěsavým
hmyzem (např. komár). Nedisciplinovaní pacienti si
další problém přivodí nadměrným
škrábáním a následným
infekčním zánětem kůže svědivého místa.
V hmyzí živočišné
říši existuje přes sto druhů blech. Pro
domácí masožravce (psy a kočky) má význam
pouze několik málo jejich zástupců. Na psech nejčastěji
parazituje blecha kočičí (lat.Ctenocephalides felis), blecha
psí (lat.Ctenocephalides canis) a blecha lidská
(lat.Pulex irritans). Všechny tyto druhy napadají i
člověka. Paradoxně nacházíme u psů v daleko
větší míře blechu kočičí než blechu
psí. Příležitostně parazitují na psech i blecha
králičí (lat. Spilopsyllus cuniculi), blecha ježčí
(lat.Cerathophyllus erinacei) a blecha slepičí (lat.Ceratohyllus
gallinae). >>Životní cyklus blechy je naprosto přesně
znám. Blecha prodělává při svém
vývoji tzv. dokonalou přeměnu. Znamená to, že
vývoj jde postupně - od nakladeného vajíčka přes
kuklu až po dospělce. Kopulaci (páření) a
následné kladení vajíček stimuluje u blech
napití se krve hostitele. Samička vyprodukuje za vhodných
podmínek během celého svého reprodukčního
života v několika rozmnožovacích cyklech až 500 vajíček.
Jednorázově jich dokáže naklást do srsti hostitele
kolem 20. Bleší vajíčka nejsou lepivá,
takže volně vypadávají ze srsti a kontaminují
okolní prostředí. V závislosti na teplotě a
vlhkosti okolí se během několika dní z vajíček
vylíhnou beznohé bělavé larvy, které lze
vidět pouhým okem. Larvy nesají krev hostitele, ale
živí se organickými zbytky v srsti (odloupané
šupinky kůže, chlupy, zbytky trusu dospělých blech atd.).
Larvální stadium trvá (opět dle podmínek
vnějšího prostředí) od 9 do 200 dní. Larva
během této doby roste a dvakrát se svléká.
Nakonec se zakuklí a maximálně do 14 dnů se z kukly
vylíhne hnědočerveně zbarvená 2,5 mm velká
dospělá blecha. Samičky jsou vždy větší než
samečci. Stadium kukly je zajímavé tím, že larva
může v jakési hibernaci (lat. zimní spánek)
přežívat několik měsíců až jeden rok, přičemž
zakuklená larva často i přezimuje a dospělec se vylíhne
za příznivých klimatických podmínek až v
dalším roce na jaře. Za optimálních
podmínek trvá doba od nakladení vajíčka do
vylíhnutí dospělé blechy ( v závislosti na
druhu) od 11 do 18 dní. Běžně je tento vývojový
cyklus dlouhý 4 až 5 týdnů. Během roku tedy proběhne
cyklů několik a vznikne více generací blech.
Dospělá blecha žije průměrně půl roku, dokáže hladovět až
3 měsíce a vyhladovělá může přežít i rok. Žije-li
pes trvale venku v kotci či výběhu, jsou možnosti jeho
napadení blechami omezeny klimatickými změnami
našeho zeměpisného pásma. Optimální
pro množení blech je období jaro-podzim. Ovšem
díky tomu, že většina psů je chována v
našich podmínkách trvale doma v bytě nebo
rodinném domku, životní prostředí pro vývoj
blech je takřka ideální. Teplota i vlhkost se prakticky
nemění, blecha má trvalý a neomezený
přísun potravy (krev), prostor bytu je velmi obtížně
asanovatelný, majitelé mnohdy ani netuší,
že jejich pes je zablešený, a blešky se
utěšeně množí.
Dospělá blecha je vybavena
bodavým a savým ústrojím, pomocí
kterého perforuje kůži hostitele a z nalezené
nabodnuté drobné kapiláry (cévky) saje
krev. Krev je jedinou potravou dospělé blechy. Blecha má
velmi objemný žaludek, který se může
několikanásobně zvětšit a pojmout velké
množství krve - potravy "do zásoby".
Zažívací ústrojí blechy dokáže
využít z nasáté krve jen malé procento a
většinu vyloučí ve formě drobných výkalů.
Trus blech vypadá jako zrnka máku a je u psa
důležitým diagnostickým znakem zablešení.
V literatuře se uvádí a
praxe to potvrzuje, že až 80% psích kožních
problémů je primárně zapříčiněno
zablešením. Po kousnutí blechy nejen, že
zůstává na kůži bolestivé místo po vpichu,
ale do krve psa se spolu s blešími slinami dostanou i
tzv. hapteny, což jsou nekompletní antigeny (látky
schopné vyvolat v organismu imunitní odpověď).
Mechanismus reakce mezi těmito látkami, následná
rekce těla, tvorba protilátek, vznik reakce přecitlivělosti atd.
je velmi složitá a především ryze odborná
problematika, jejíž odborná prezentace překračuje
praktický rámec tohoto článku. Při infestaci
blechami dochází při každém kousnutí
parazita k trvalému vplavování haptenů do krve
hostitele. Po čase, což mohou být řádově měsíce až
léta, nejčastěji však mezi 3. a 5. rokem věku psa, se v
jeho organismu vyvine reakce přecitlivělosti těla na tyto
cizorodé látky. Stav se postupně zhoršuje a
stává se pro zvíře velkou zdravotní
nepříjemností. Zcela výjimečně může u psa
dojít k postupnému vyléčení tím, že
si organismus krok za krokem na bleší hapteny "přivykne"a
stane se vůči ním imunní. V žádném
případě nesmí majitel s touto opravdu vzácnou
možností počítat. Organismus psa, který začne
být postupně na kousance a na hapteny bleších slin
přecitlivělý, reaguje tvorbou silně svědivých a
mokvavých ložisek v kůži. Kůže svědí, zvíře se
začíná drbat, objevují se zarudlá
místa pokrytá strupy a slepenci chlupů, pod nimiž se
pokožka paří, produkuje se zvýšené
množství mazu a vlivem neustálého
drbání, lízání a
vykusování zhrubne a ztluští.
Postižená místa pelichají. Kůže takto
nemocného zvířete ztrácí svou přirozenou
obranyschopnost a dojde k vážným změnám v
křehkém biosystému na pokožce. Na kůži se začnou do
té doby přirozeně a s tělem v symbióze
žijící bakterie, plísně a případně
možní parazité (svrab, trudníkovitost)
nekontrolovaně množit, pokožka se jim neumí bránit a
dochází k tzv. sekundární (druhotné)
infekci kůže. Vzniká začarovaný kruh, který
chovatel ještě podporuje nevhodnými a
dráždivými koupelemi drbajícího se
zvířete, pofidérními
antiparazitárními prostředky či svou naprostou
neznalostí, resp. ignorancí. Prvotní
typické příznaky pro zablešení se
skryjí v nepřehledné škále projevů
dalších kožních nemocí.
Léčení bývá k nespokojenosti chovatele a ku
neprospěchu zvířete zdlouhavé, drahé a mnohdy bez
úspěchu. Domnělým viníkem se stává
veterinární lékař. Typickým místem
lokalizace kožních změn při zablešení je pruh
prořídlé srsti se zarudlou kůží,
táhnoucí se od kořene ocasu podél páteře k
hlavě. Množství a vzhled kožních změn není
přímo úměrné počtu parazitů na zvířeti.
Postižení kůže závisí spíše na
stupni přecitlivělosti psa vůči množství haptenů v
bleších slinách. Teoreticky stačí i jedno
bleší kousnutí, aby u vnímavého
jedince vyvolalo ošklivé pruritické
(svědivé) kožní změny. Pozorný chovatel nikdy
nenechá problém tak daleko dojít. Jsou
ovšem situace - např. pes na prázdninách u
babičky, pes v hotelu, nechtěný pobyt zaběhnutého
mazlíčka v útulku, psí tábor atd., kdy i
ten nejopatrnější majitel "ujede". Jak tedy
správně postupovat ? Odlišujme stav běžného
napadení blechami a stav rozvinutého kožního
onemocnění, byť primárně blechami způsobený.
Druhá možnost jednoznačně patří do kompetence
veterinární ordinace a ze zkušenosti mohu
říci, že majitel samostatně doma nikdy takto nemocné
zvíře úspěšně nevyléčí. Při
běžné infestaci psa blechami (bez rozvinutých
svědivých kožních změn) jde strategie
úspěšného a rychlého vyléčení
vždy ve čtyřech krocích:
- jasná diagnostika napadení zvířete blechami
- likvidace všech dospělých parazitů, jejich vajíček a
larev na zvířeti
- sanace prostředí, kde je zablešený pes chován
- důsledná a dlouhodobá ochrana zvířete před opětovným
napadením blechami
Toto schéma jest jediné
možné. Jednotlivé kroky je nutno postupně všechny
provést a žádnou fázi "protibleší
války" nevynechat. Správný postup v
jednotlivých krocích je následující:
Zjistit, zda je zvíře
zablešené, je poměrně jednoduché. Buď při
pečlivém probírání kožichu "proti srsti"
narazíme na živé, velmi rychle se v srsti
pohybující blechy, nebo v chlupech hledáme
bleší trus, tedy výše popisovaná
"maková zrna". Nejvíce blech "bydlí" v srsti na
zádech a hlavě v místech, kde se zvíře nemůže
snadno drbat a vykusovat. Při podezření na nález
blešího trusu použijeme kousek navlhčené
buničité vaty (tzn. toaletní papír,
papírový kapesníček atd.), "maková zrnka"
na něj položíme a prstem rozetřeme. Jelikož trus blech obsahuje
velké množství nestrávené sražené
krve hostitele, začne se v případě blešího trusu
na bílé mokré vatě kolem zrnka tvořit
hnědočervené zbarvení ze zbytků krevního barviva
nasáté krve. Tento jednoduchý pokus je
jednoznačným důkazem zablešení. Pro
získání bleších exkrementů (trusu)
používáme v ordinaci k důkladnému
vyčesání srsti přímo na mokrou buničitou vatu
malý hustý hřebínek - všiváček. Zde
musím připomenout jeden velmi rozšířený a
nešvar. Drbající se pes nemusí automaticky
znamenat zablešený pes, jak si mnozí
chovatelé myslí. Bezmyšlenkovité
okamžité vykoupání zvířete v čemkoliv co je
po ruce a je určeno k likvidaci blech, není na místě.
Nevhodná koupel či několik po sobě
následujících koupelí může více
pokazit než vylepšit. V případě, že nechytíme v
kožichu psa dospělou blechu nebo přítomnost parazitů
neprokážeme "papírkovým testem", je
lepší drbající se zvíře
předvést na prohlídku do veterinární
ordinace, která má další
specializované metody diagnostiky. Průkaz alergického
zánětu kůže jako reakci na bleší kousnutí
provádíme např. nitrokožním injekčním
testem. Mnohdy se velmi rychle zjistí, že pes
trpící úpornou svědivostí kůže není
zablešen, ale tento stav je zapříčiněn např.
hormonálně, jinými parazity, nevhodnou stravou atd.
Antibleší koupele jsou zde naprosto zbytečné.
Rychle zlikvidovat dospělé
parazity a jejich vývojová stadia na zvířeti lze
koupelí, zásypem nebo postřikem. Přehled vhodných
prostředků je v tabulce na konci článku
(pokračování). Osobně dávám u
dospělých zvířat přednost koupeli v naředěném
preparátu Taktic® či Ektodex®, v dobách
předrevolučních se s velkým úspěchem
používal preparát Fenoform® forte, na který
starší generace veterinárních lékařů
nedá dopustit. U štěňat jednoznačně preferuji (ověřeno
dlouhodobou klinickou zkušeností) výrobky řady
Frontline®, Bolfo® šampon a Bolfo® pudr.
Protibleší obojky nejsou pro rychlou, účinnou a
okamžitou likvidaci parazitů na zvířeti vhodné. Pro
problematický způsob optimálního
dávkování nepoužívám u štěňat
ke stejnému účelu i tlakové a mechanické
spraye s výjimkou výrobku Frontline®. Z
celkového srovnání
vycházejícího pouze z údajů
poskytovaných samotnými výrobci jsou pro
mláďata do 3 měsíců věku všechny aplikace řady
Frontline® jediným (garantováno výrobcem)
bezrizikově použitelným preparátem. Řadu Bolfo® lze
(denní klinickou praxí ověřeno) taktéž v
této kategorii s úspěchem a bez obav použít, ale
výrobce to v příbalových letácích
výslovně neuvádí. Rozhodnutí je vždy na
chovateli, eventuelně na veterinárním lékaři. Pro
štěňata starší 3 měsíců je volba
dalších vhodných preparátů
širší (viz tabulka). Totéž platí i o
březích a kojících fenách, zvířatech
starých a nemocných. Pro dospělé a zdravé
psy je škála preparátů velmi pestrá.
Záleží na vlastní zkušenosti chovatele či
na doporučení, který prostředek zvolí. Vždy
však musíme v příbalovém letáku
(návodu) k výrobku bedlivě prostudovat věková,
zdravotní a jiná omezení (tzv. kontraindikace) pro
jeho použitelnost. Neví-li si chovatel rady a má-li
sebemenší pochyby o vhodnosti aplikace toho či onoho
antiparazitárního preparátu, není i takto
"zbytečný" dotaz rozhodně obtěžováním
veterináře. Se zablešením souvisí i
další méně známý
parazitární problém. Dospělá blecha
bývá (ne vždy) mezihostitelem vývojového
stadia tasemnice psí (lat.Dipilidium caninum) a u psa, pozře-li
při vykusování srsti takto nakaženou blechu, se později
vyvine dospělá tasemnice, která zvíře dále
zdravotně trápí. Při infestaci psa blechami by měl
majitel vždy s veterinárním lékařem konzultovat
vhodnost a možnosti odčervení. Odčervovací tablety jsou v
prodeji ve velmi širokém výběru. Většinou
se podávají jednorázově a cena za jednu tabletu
pro 10 kg váhy psa nepřekračuje 40,-Kč.
Sanace (ozdravění) resp. likvidace
dospělých blech, kukel a vajíček z prostředí, kde
pes žije, je naprosto nezbytnou součástí
"protibleší války". Lze jí provést
chemicky, tzn. cestou přímé likvidace parazitů a jejich
vývojových stádií, postřikem nebo
vytřením prostředí vhodným preparátem. S
úspěchem používáme Bolfo Plus® spray,
naředěné roztoky Takticu®, Neostomosanu®, Neocidolu®
a horkou vodu. Další, byť zdlouhavou cestou, je
podávání tablet Program® přímo
zvířeti. Účinná chemická látka
Programu® tablet (lufenuron) se dostane do krevního oběhu
psa, blecha, která se této krve napije, naklade sice
vajíčka, ale z nich se již žádné živé larvy
nevylíhnou. Přeruší se tím
vývojový cyklus blech a podávají-li se
Program® tablety dlouhodobě (6 měsíců), blechy v
zamořeném prostředí bytu či kotce "vymřou pro přeslici i
po meči". Jedná se tedy o preparát, který funguje
jako růstový regulátor. Použití Program®
tablet v žádném případě nelikviduje okamžitě
živé blechy na zvířeti a nedokáže tím
zabránit eventuelnímu vzniku svědivých
kožních změn a následných zdravotních
komplikací! Tato medikace má význam jako prevence
množení dalších blech v prostředí a
vhodný doplněk další léčby. Sanaci prostor
je nemožné s úspěchem provést použitím
např. Sava, Domestosu, mycích saponů a dalších
domácích čistících prostředků. Boj proti
blechám a jejich zárodkům se musí vést
specielními k tomu určenými chemickými prostředky,
které parazity skutečně zabíjejí. K
úspěšnému ozdravění prostředí a
prevenci patří i časté luxování a
praní povlaků psích pelíšků a
důsledná okamžitá antiparazitární očista po
návratu z dovolených, z psích hotelů,
útulků a někdy i chovatelských akcí.
V dlouhodobé strategii ochrany
proti blechám jednoznačně vedou kvalitní
antibleší obojky Bolfo®, Preventic® a
Kiltix®, celý program Frontline®, Tiguvon® a
Defendog®. Během měsíce dubna 98 přijde na trh i naprosto
nový preparát pod komerčním názvem
Advetage®. Bližší údaje o všech
uvádí připojená přehledná tabulka.
Méně známou, ale velmi moderní aplikační
formou jsou tzv. spot on (Frontline®, Tiguvon® a
Adventage®). Jedná se o malé pipety (trubičky),
které se jednorázově, vždy vázány na
konkrétní váhovou kategorii,
vyprázdní psovi mezi chlupy na kůži kohoutku. Velmi
zjednodušeně řečeno dojde poté k efektu "kaňky na
pijáku" a účinná chemikálie se sama
rozvrství po celém těle psa. Po zhruba 48 hodinách
lze zvíře běžně koupat (může i zmoknout) aniž by se
účinek látky výrazně snížil. Výhodou
spot on aplikace je rychlost, 100% využití obsahu
preparátu a pohodlnost použití např. u neklidných
a agresivních zvířat.
Ve strategii protibleší války platí několik zlatých
pravidel:
- neexistuje nejlepší preparát, existují však velmi špatné
výrobky
- požádat o radu u veterinárního lékaře se vždy
vyplatí
- kupovat zásadně značkové výrobky od renomovaných firem a
nešetřit, cena je přímo úměrná kvalitě
- doba účinku uvedená na značkových preparátech platí
pouze při správném způsobu použití
- respektovat doporučení výrobce, po jaké době výrobek
vyměnit či provést další aplikaci
Článek byl napsán v roce 1998 pro časopis Pes přítel
člověka
|
||