Všeobecná deklarace práv zvířete
Vydáno dne 27. 02. 2006 
Vyhlášena v Paříži 15. října 1978. Její znění, publikované v roce 1977, bylo revidováno a přijato Mezinárodní ligou práv zvířete v Ženevě 21. října 1989.
 
Preambule
 
Vzhledem k tomu,
 
- že život je jeden a že všechny živé bytosti mají společný původ a k jejich rozlišení došlo během vývoje druhů
 
- že každá živá bytost má přirozená práva a že každý živočich s nervovým systémem má zvláštní práva
 
- že pohrdání těmito přirozenými právy; ba dokonce jejich pouhá neznalost má za následek závažné ohrožování přírody a vede člověka k páchání zločinů na zvířatech
 
- že soužití druhů na světě předpokládá, že lidstvo uzná právo ostatních živočišných druhů na existenci
 
- že respektování zvířat člověkem je neoddělitelné od respektování lidí mezi sebou je vydáno následující prohlášení:
 
Článek 1
 
Všechna zvířata mají stejná práva na existenci v rámci biologické rovnováhy: 2/ Tato rovnost nezakrývá rozdílnost druhů a jedinců.
 
 
Článek 2
 
Život každého zvířete má právo na to, aby byl respektován.
 
 
Článek 3
 
Žádné zvíře nesmí být vystaveno špatnému zacházení nebo krutému jednání .
 
Jestliže je usmrcení zvířete nevyhnutelné; musí být okamžité; bezbolestné a nevyvolávající úzkost.
 
S mrtvým zvířetem se musí zacházet vhodným způsobem.
 
 
Článek 4
 
Divoké zvíře má právo na život a rozmnožování ve svém přirozeném prostředí.
 
Dlouhodobé zbavovaní volnosti, rekreační lov a rybolov i jakékoliv využívání divokého zvířete k jiným než životním účelům jsou v rozporu s tímto právem.
 
 
Článek 5
 
Zvíře, které je závislé na člověku, má právo na pozorném zacházení a péči.
 
V žádném případě nesmí být opuštěno nebo neoprávněně usmrceno.
 
Veškeré formy chovu a využívání zvířete musí respektovat fyziologii a chování, které jsou vlastní danému druhu.
 
Veřejná vystoupení, představení a filmy využívající zvířata musí rovněž respektovat jejich důstojnost a nesmí obsahovat žádné násilí.
 
Článek 6
 
Pokus na zvířeti, které zahrnuje fyzické nebo psychické utrpení, porušuje práva zvířete.
 
Musí být vyvíjeny a systematicky zaváděny náhradní metody.
 
 
Článek 7
 
Jakýkoliv čin zahrnující smrt zvířete, která není nutná, a každé rozhodnutí vedoucí k takovému činu představují zločin proti životu.
 
Článek 8
 
Jakýkoliv čin ohrožující přežití divokého druhu a každé rozhodnutí vedoucí k takovému činu představují genocidu, tzn. zločin proti druhu.
 
Vybíjení divokých zvířat, znečišťování a ničení biotopů představují genocidu.
 
 
Článek 9
 
Právní osobnost zvířete a jeho práva musí být uznány zákonem. 2/ Obrana a ochrana zvířete musí mít své zástupce ve vládních orgánech.
 
 
Článek 10
 
Výchova a veřejné vzdělávání musí vést člověka k tomu, aby již od dětství respektoval zvířata, rozuměl jim a vážil si jich.