| ||
Všeobecná deklarace práv zvířete Vydáno
dne 27. 02. 2006 Vyhlášena v Paříži 15. října
1978. Její znění, publikované v roce 1977, bylo revidováno a přijato
Mezinárodní ligou práv zvířete v Ženevě 21. října 1989.
Preambule
Vzhledem
k tomu, -
že život je jeden a že všechny živé bytosti mají společný původ a k
jejich rozlišení došlo během vývoje druhů - že každá živá bytost
má přirozená práva a že každý živočich s nervovým systémem má zvláštní
práva - že pohrdání těmito
přirozenými právy; ba dokonce jejich pouhá
neznalost má za následek závažné
ohrožování přírody a vede člověka k
páchání zločinů na zvířatech - že soužití druhů na
světě předpokládá, že lidstvo uzná právo ostatních živočišných druhů na
existenci - že respektování
zvířat člověkem je neoddělitelné od
respektování lidí mezi sebou je vydáno
následující prohlášení: Článek
1 Všechna zvířata mají
stejná práva na existenci v rámci biologické rovnováhy: 2/ Tato rovnost
nezakrývá rozdílnost druhů a jedinců. Článek 2
Život každého zvířete
má právo na to, aby byl respektován. Článek 3
Žádné zvíře nesmí být
vystaveno špatnému zacházení nebo krutému jednání .
Jestliže je usmrcení
zvířete nevyhnutelné; musí být okamžité; bezbolestné a nevyvolávající
úzkost. S mrtvým zvířetem se
musí zacházet vhodným způsobem. Článek 4
Divoké zvíře má právo
na život a rozmnožování ve svém přirozeném prostředí.
Dlouhodobé zbavovaní
volnosti, rekreační lov a rybolov i jakékoliv
využívání divokého zvířete k
jiným než životním účelům jsou v rozporu s
tímto právem. Článek 5
Zvíře, které je závislé
na člověku, má právo na pozorném zacházení a péči.
V žádném případě nesmí
být opuštěno nebo neoprávněně usmrceno. Veškeré formy chovu a
využívání zvířete musí respektovat fyziologii a chování, které jsou
vlastní danému druhu. Veřejná vystoupení,
představení a filmy využívající zvířata musí rovněž respektovat jejich
důstojnost a nesmí obsahovat žádné násilí. Článek
6 Pokus na zvířeti, které
zahrnuje fyzické nebo psychické utrpení, porušuje práva zvířete.
Musí být vyvíjeny a
systematicky zaváděny náhradní metody. Článek 7
Jakýkoliv čin
zahrnující smrt zvířete, která není nutná, a každé rozhodnutí vedoucí k
takovému činu představují zločin proti životu.
Článek
8 Jakýkoliv čin
ohrožující přežití divokého druhu a každé rozhodnutí vedoucí k takovému
činu představují genocidu, tzn. zločin proti druhu.
Vybíjení divokých
zvířat, znečišťování a ničení biotopů představují genocidu.
Článek 9
Právní osobnost
zvířete a jeho práva musí být uznány
zákonem. 2/ Obrana a ochrana zvířete musí
mít své zástupce ve vládních
orgánech. Článek 10
Výchova a veřejné
vzdělávání musí vést člověka k tomu, aby již od dětství respektoval
zvířata, rozuměl jim a vážil si jich.
| ||